Simona Stašová

Už coby studentka dvou divadelních škol - konzervatoře a DAMU - přišla v roce 1976 hrát do Českých Budějovic. Po ročním angažmá v Jihočeském divadle zakotvila na 14 let v tehdejším Divadle E. F. Buriana, kde ji čekala řada rolí komediálních i dramatických. Pozornost si získala např. její Agáta v Ženitbě nebo Varja ve Višňovém sadu. Po příchodu do Městských divadel pražských v roce 1991 spolupracovala nejprve s Divadlem K a současně hostovala v Divadle za branou II, v Činoherním klubu i v soukromých divadelních produkcích.

Ačkoli ji stále častěji vyhledávají filmoví i televizní režiséři, zůstává věrná jak divadelnímu herectví, tak Divadlu ABC, v jehož hereckém souboru je doma nepřetržitě od sezony 1993-1994.

V Divadle ABC hraje např. v inscenacích Ideální manžel (Paní Chevelyová), Sestuv Orfeův (Lady Torrancová), Taxi na věčnost (Stella Campbellová) nebo Třikrát život (Ines).

Nejvýraznější filmové a televizní role jí zatím nabídli režiséři Karel Smyczek (Nemocný bílý slon, TV seriál Místo nahoře) a Jan Hřebejk (Pelíšky). Právě Pelíšky lze považovat za nový start její kariéry, stala se vyhledávanou a mimořádně ceněnou představitelkou komediálních i dramatických rolí. Výraznou roli lesbické vězeňkyně ztvárnila i v TV seriálu Přítelkyně z domu smutku (1993). V roce 2004 byla nominována na televizní cenu Elsa za výkon v seriálu Místo nahoře (r. Karel Smyczek).

Na televizní obrazovce se dále objevila např. ve filmech Musíme si pomáhat (2000), Létající Čestmír (1984) nebo Blázni a děvčata (1988).

V roce 2005 ztvárnila roli tlumočnice a překladatelky Jany ve filmu režiséra Filipa Renče, Román pro ženy. Jana je matkou Laury (Zuzana Kanócz) a stále hledá toho pravého ale pořád se ji to nedaří. Jana, která kdysi chodila s jedním Čechem, a proto "typické" Čechy upřímně nesnáší, marně hledá svého vysněného cizince a útrpně odolává tragikomické dvornosti dobráckého souseda Žemly (Miroslav Donutil).

Je dcerou jedné z nejlepších českých hereček Jiřiny Bohdalové.