Michal Viewegh

Michal Viewegh se narodil roku 1962 v Praze. Jeho otec je inženýrem chemie, matka právničkou. Základní devítiletou školu navštěvoval od 1968 v Sázavě. Po maturitě na gymnáziu v Benešově pak dva roky studoval na Vysoké škole ekonomické v Praze. Poté ze školy odešel a pracoval jako noční hlídač v podniku Chemapol Praha a příležitostně také jako průvodčí vlaku a stavební figurant. V letech 1983-1988 studoval na FF UK češtinu a pedagogiku. Učil na základní škole na Zbraslavi, od roku 1993 byl redaktorem nakladatelství Český spisovatel. Roku 1995 se stal spisovatelem z povolání.

Začátkem 80. let uveřejnil několik povídek ve víkendové příloze Mladé Fronty, později přispíval i do Mladého světa. Po roce 1990 publikoval také v časopisech Playboy, Literární noviny, Tvar aj. Podle jeho předloh byly natočeny filmy Báječná léta pod psa a Výchova dívek v Čechách. Báječná léta pod psa byla také zdramatizována v brněnském divadle Husa na provázku.

Michal Viewegh debutoval prózou s detektivní zápletkou, která v retrospektivních zápiscích mladého muže na malém městě rekonstruovala vraždu učitelky, jeho nenaplněné lásky (Názory na vraždu). Již v této knize se objevily základní rysy autorovy tvorby, zejména schopnost vyprávět děj. Zdůraznění literárnosti textu se opírá o četné citáty a odkazy.

Vieweghova poetika se působivě projevila v jeho druhé knize Báječná léta pod psa, která na počátku 90. let získala mimořádný čtenářský i kritický ohlas a z autora učinila jednoho z nejvýraznějších českých prozaiků mladší generace. Na obrazu vlastního dětství a dospívání v běžné rodině, pokoušející se marně čelit politickému diktátu, zachycuje zde vypravěč českou historii a sociální atmosféru od 60. let přes tzv. normalizaci až po pád komunismu. Vieweghova tematizace morální a společenské problematiky „života ve lži“, „státu bez práva“ a „literatury beze smyslu“ zaujala pohledem zevnitř, humorným pohledem člověka, který se morálně nedistancuje od všeobecného podílu na normalizaci, a přesto prokazuje ironický, až sarkastický odstup a smysl pro tragikomiku jevů. Autobiografický podtext a postmoderní literární hravost určují také jeho následné pokusy o společenskou prózu (Výchova dívek v Čechách, Účastníci zájezdu).